Historie Říhova mlýnu
Klasicistní mlýn s menšími úpravami pro osazení uměleckého složení, jehož počátky sahají nejpozději do 16. století, kdy se objevila první písemná zmínka o existenci vodního díla a vznik mlynářské živnosti.
Nejstarším soukromým vlastníkem mlýnu byl Václav Jozeffů, který 7.března 1564 koupil mlýn od vysokomýtské obce za 700 kop. jak praví kronika „s rolí, lukami i se vším příslušenstvím a s těma vejsadama, kteréž od starodávna bejvaly a jsou s šenkem“.
Mlýn se nachází na soutoku Svařeneckého a Bětnického potoku, ve Stradouni, které se dále vlévají do řeky Loučné. Na řece bylo v historii vodních mlýnů hned několik. Stradouňský je však na slabém potočním toku a byl proto uzpůsoben těmto podmínkám.
Menší umělecké složení odpovídající velmi slabému vodnímu toku doplněnému pomocným elektromotorem a umístěné do klasicistní mlýnice bez větších přestaveb.
Zásobu vody pro mletí obstarávala nádržka, plněná pomocí stavidlového jezu na potoce.
1876:Jsou ve vodních knihách uvedena dvě kola na vrchní vodu o průměru 500 a 480cm.
Na kola přitékala voda žlábky pozoruhodně malých profilů: první měl šířku 25 cm a výšku 20 cm, druhý 23 cm a 17 cm.
V těchto dobách přebírá mlýn Josef Říha st., který se vyučil mlynářem.
Podle rodinného příběhu byl vyučen řemeslu ve Vídni, kam odešel do učení z Chrudimi pěšky.
V roce 1910 je ve Vysokém Mýtě vyučen mlynářem i jeho syn Josef Říha ml.
V mlýně hospodařil se svojí manželkou Marii, roz. Haškovou.
Měli tři děti, za které byly před mlýnem vysazeny, dnes již statné, tři lípy.
V roce 1930 je uvedeno v seznamu vodních mlýnů již jen jedno kolo na vrchní vodu, průtok 0,110m3, spád 6,50m a výkon 6,6 HP.
Ze zápisků mlynáře Říhy a dochovaných fotografií víme, že:
Dne 11.července roku 1933 se zbořila zeď u mlýnského kola a poté se stavěla turbína a kolo staré vyhozeno.
Popis z roku 1933 uvádí stolice žitnou, pšeničnou a porcelánku, loupačku a mačkač ovsa. Jedno obyčejné složení sloužilo ke šrotování. Pohon zajišťovala Francisova turbína o výkonu 10,1 HP a pomocným elektromotorem (8 kW). V hlášení se uvádí kapacita 12 q za den, za rok 438 q.
Ve mlýně roku 1939 bylo instalováno dynamo AEG o výkonu 2,4 kW, které zásobovalo elektřinou nejen mlýn, ale i sousedství.
Mlýn fungoval po celou dobu války, kdy poskytoval mouku sousedům z okolí za režijní ceny.
K tomu se dochovalo novinové poděkování mlynářce Říhové s manželem, za jejich práci v nelehkých časech války.
K definitivnímu zastavení mlýna a jeho činnosti došlo až po válce a změně režimu, z nařízení ONV.
Poslední mlynář Josef Říha ml. zde za mzdu mlel do 30.7.1951, kdy byla další činnost zakázána.
Z nařízení vydaného 26.7.1951, tedy 4 dny před účinnosti, také vyplívá povinnost udržovat mlýn ve funkčním stavu.
Syn Břetislav tak již nemohl provoz mlýnu po otci převzít.
Od těch dob mlýn čekal na nové mlynáře v téměř nezměněném stavu.